Sektorová rada pro řemesla a umělecká řemesla vznikla až ve druhé etapě VZ NSK2 a VZ NSP II. Původně byla klasická stavební řemesla spojena v Sektorové radě pro stavebnictví, ale ve druhé etapě se stavební řemesla a umělecká řemesla spojila do společné sektorové rady. Dle mého názoru je toto v pořádku, jelikož dle mého odhadu takových 7O% podnikajících OSVČ pracuje v tomto odvětví. Společně je zde snaha o znovuvzkříšení o obnovení řemesla jako takového a o zvýšení společenského uznání.
Bohužel po revolučním období v roce 1989 české školství degradovalo řemeslo na nejnižší možnou úroveň, a vlastně ten, co se šel učit, byl vnímán společností za neschopného, nejhloupějšího. V podstatě se naplnil slogan “Jseš blbej, tak půjdeš na zedníka“. Dnešní doba právě i popularizací projektu NSP a NSK se toto snaží před veřejností obhájit. Vznikem a aktivní činností řemeslných cechu, podporou mnoha regionálních projektů /např. Řemeslo žije/a vzrůstajícím nedostatkem kvalitních řemeslníků se daří postupně veřejnost přesvědčovat o vhodnosti studovat řemeslo a naplnit dávné heslo, že řemeslo má zlaté dno.
I dnešní varianta oddělení řemesla od velkého stavebnictví je v pořádku. Již dávno se práce na stavbě dělila na HSV a PSV, to znamená na hlavní a přidruženou stavební výrobu. Pravdou je, že velké stavebnictví se bez řemeslníků neobejde, opačným způsobem to samozřejmě platí také, ale již méně. Jak píši již dříve, řemeslníci tvoří početnou skupinu osob samostatně výdělečně činných, řemeslo má skutečnou budoucnost, jelikož obkladače, podlaháře, ale ani instalatéra na stavbě nebo v rodinném domku robot nikdy nenahradí. Řemeslo není automatická činnost, u které by se nemuselo přidat něco navíc, něco, co má skutečně jenom ten poslední řemeslník, který stavbu vlastně realizuje.
Roman Pommer, Vedoucí Sekce řemeslné a předseda SR pro řemesla a umělecká řemesla
Umělecké řemeslo a jeho produkty tvoří nedílnou a nezaměnitelnou součást národní hmotné kultury. V každé vzdělané a kulturní společnosti budou mít výtvarné a uměleckořemeslné obory vždy své nezastupitelné místo.
České umělecké řemeslo si v konkurenci Evropy a některých zemí světa, v nichž má umělecké řemeslo svou tradici, zatím stále zachovává vysokou úroveň.
Situace sektoru na trhu v ČR:
Celospolečenské a zejména ekonomické změny po r. 1989 znamenaly pro uměleckořemeslné profese naprosto zásadní změny:
- vymizeli stěžejní zaměstnavatelé, naprostá většina odborníků pracuje na ŽL ; tím se změnila organizace a náplň práce uměleckých řemeslníků - rozšíření o technické, organizační a administrativní činnosti.
- ve vlivu mezinárodního obchodu; příznivá cena dováženého zboží často znamená nízkou estetickou úroveň a zejména nízkou kvalitu.
- v rozvoji cestovního ruchu – právě výrobky českého uměleckého řemesla a lidové umělecké výroby jsou oblíbeným a stále vyhledávaným zbožím, které u nás kupují turisté z celého světa. Naše historické, kulturní a umělecké památky jsou pro zahraniční turisty velmi atraktivní a stát i územně správní celky by se měly co nejvíce starat o to, aby byly uchovávány v co nejlepším stavu. To bez špičkových odborníků z mnoha oborů uměleckého řemesla není možné.
Cíle činnosti uměleckořemeslné sekce SRŘaUŘ:
První dva cíle jsou společné všem sektorovým radám, tj.:
- plnění úkolů v rámci VZ NSP, NSK 2 a v procesu autorizace
- mluvčí sektoru v otázkách rozvoje lidských zdrojů, změn a potřeb oblasti uměleckých řemesel
Další cíle uměleckořemeslné sekce SRŘaUŘ:
- zkvalitnění podmínek pro zachování a zejména další rozvoj uměleckého řemesla a lidové umělecké výroby jako součásti současného životního stylu
- odpovídající ekonomické a společenské postavení uměleckých řemeslníků
- propagace českého uměleckého řemesla a lidové umělecké výroby v ČR i v zahraničí
- propagace uměleckořemeslných učebních a studijních oborů
- využití možnosti financování uvedených cílů z evropských fondů
Danuše Machátová, vedoucí Sekce uměleckořemeslné SR pro řemesla a umělecká řemesla
